Na zdraví se můžeme koukat z mnoha úhlů pohledu. Co by ale mělo být společné všem, je zásada, že bychom se o něj měli naučit pečovat dřív, než nás nemoc skolí k zemi. „V současné době, která je rychlá, je bolest jediná věc, která nás zastaví. Jinak jedeme dál. A právě prožitek bolesti nás může přivést k hlubšímu pochopení sebe sama,“ říká celostní terapeutka Klára Tuzarová z pražského terapeutického centra NAMAO.
V jakých případech k vám do celostního terapeutického centra NAMAO lidé nejčastěji přicházejí?
Většinou je to ve chvíli, kdy udělají kolečko po západních doktorech, žádná ze zobrazovacích metod nic neukáže, ale jejich bolesti a potíže přesto přetrvávají. Asi nejčastěji jsou to chronické bolesti, které se různě stěhují po těle. A pak každá nemoc by se, z našeho pohledu, měla brát celostně. Důležitá je i spolupráce se západními lékaři. Pokud má někdo třeba rakovinu, může chodit k celostnímu doktorovi, ale musí se léčit i u toho zá- padního. Naše místo je všude, stejně tak, jako místo západních lékařů. Snažíme se s nimi spolupracovat, co to jde. Vždy je potřeba člověka nejdříve vyšetřit západními metodami, protože nikdy nevíme, jestli ten problém není hlubší, a nikdy bychom si netroufli překračovat naše pole působnosti. Péči, kterou v centru NAMAO nabízíme, je na pomezí mezi západní a východní medicínou.
Čím se liší celostní přístup ke zdraví od toho západního?
V celostním přístupu je na prvním místě prevence. Drobné bolesti a obtíže řešíme dřív, než vznikne vážný problém. I drobná nerovnováha může být zdrojem potencionálního problému, proto se na prvním místě snažíme problémy řešit včas. A druhá věc je, že se díváme na příčinu. Člověka a jeho zdravotní potíže vnímáme v kontextu všech jeho životních pohledů a trablů. Zásadní pro pacienta, který se léčí pomocí celostního pří- stupu, je naučit se vnímat svoje tělo a to, co se mu snaží říct. Právě to mu umožní naučit se nemocem ale i úrazům předcházet.
Nemoc nepřichází z nenadání. Je důsledkem našich předchozích akcí. Celostní pohled nabízí možnost podívat se na bolest jako na informaci. Dokud nás totiž nezačne něco trápit, moc o svém těle nepřemýšlíme. Souhlasíte?
Rozhodně. Naše doba je rychlá a bolest je jediná věc, která nás zastaví. Jinak jedeme dál. Bolest nás tak může přivést k hlubšímu pochopení sebe sama. Pacientům se snažíme nabídnout nadhled a pochopení toho, proč se jim děje to, co se děje. Hledáme společně odpověď na otázky: Co k bolesti vedlo? Co mě z ní vyvede zase ven? Nezaměřujeme se pouze na bolavé místo, ale na člověka jako celek. Součástí uzdravení je i práce na přijetí toho, co se mi děje. Jde o proces, který člověka může posunout dál. S pacienty se snažíme navázat důvěru v uzdravující proces. Bez té se totiž nehneme.
Při své práci vycházíte z ájurvédy? Co všechno sledujete, když k vám pacient přijde?
Lidé mají obavy, že ájurvéda je o speciálních bylinách, které u nás neseženete. Vůbec ne. Jde o moudře vymyšlený systém, který sleduje přírodní zákonitosti našeho těla a duše a snaží se nás navracet k naší přirozenosti. Dá se přenést do jakéhokoliv prostředí, v jakoukoliv dobu. Dále sledujeme, jak člověk pracuje, jak spí, co jí, koukáme se na jeho tělo i duši. Zároveň i na to, kde se pohybuje, jaký je ten člověk, jak funguje jeho tělo a konstituce v daném ročním období.
Jaký je váš názor na léky na bolest, na syntetické léky obecně?
Nikdy nezasahujeme do toho, co předepsal lékař. To, zda prášky budou brát, je na uvážení pacienta. Když cítí, že jim léky pomáhají a v danou chvíli je potřebují, je to naprosto v pořádku. Zároveň pokud se bavíme o běžné bolesti hlavy, která mě potká přes den, tak tam ve chvíli, kdy si vezmu prášek a jedu dál, utlumím to, co se mi děje. A odpojím jakékoliv vnímání vlastního těla, hlavou to zase tlačím dopředu a nevyřeším příčinu té bolesti. Přechození jakéhokoliv symptomu se nám někam sčítá a pak se může projevit v nějaké horší, nebo intenzivnější míře.
Tělo má paměť. Když mě zrovna teď nic nebolí, tak to neznamená, že se v těle nic neděje.
To je zásadní. Hodně lidí, kteří přijdou, zmiňuje, že je něco bolí, třeba koleno, a ptají se, proč mě teď to koleno bolí, když jsem nic nezměnil, pořád trénuji stejně, nebo pořád stejně sedím... a to je právě o té paměti těla. Bolest nikdy není obrázkem toho, co se mi děje v tu danou chvíli. Vždy je potřeba vzít v potaz historický kontext. Protože každá tělesná konstituce má jinou schopnost adaptace, jinou míru toho, co ještě snese.
Absolvovala jste roční výcvik somatického koučování, pracujete se sportovci, které učíte vnímat svoje tělo. Jak je pro naše zdraví určující, do jaké míry jsme schopni své tělo vnímat?
Dnes převládá touha všechno přetlačit hlavou, nějak to hecnout. Jedeme na výkon. Chceme toho hlavně hodně zvládnou a na tělo zapomínáme. Jemné signály těla přetlačíme hlavou a jedeme dál. Já mám pocit, že tělo je sídlem duše, intuice a skutečných pocitů pravosti člověka. Hlava je analytický nástroj, funguje na základě informací z venku. Ale my se potřebujeme skrze tělo dostat dovnitř. K tomu, co skutečně chceme, a ne k tomu, co si myslíme, že chceme. Pravda leží v tělesných pocitech a emocích, ne v myšlenkách.
Jaká jsou specifika pohybu u žen, které se rozhodnou začít žít aktivně po čtyřicítce?
Pokud žena se sportem ve vyšším věku začíná, doporučuji zajít za fyzioterapeutem a poradit se s ním, jaký sport je pro ni vhodný. Ať už si vybere jógu, pilates nebo běh, je třeba poradit se nejprve s fyzioterapeutem. Pokud se rozhodnou pro běh, je dobré nechat si diagnostikovat pohyb a naučit se správně dýchat, hýbat rukama a držet tělo. Velmi důležité je také výběr správné obuvi. Vedle aktivního pohybu je nezbytné, aby žena měla pravidelnou péči a regeneraci, aby chodila na masáže, lekce fyzioterapie, lymfodrenáže, aby sport byl něčím vykompenzovaný. Pohyb by ji měl především bavit. Cvičení podle videí doporučuji, jen je třeba i u nich se nejprve poradit s fyzioterapeutem, abych cviky dělala správně. Moje tělo funguje jinak než tělo trenérky na videu, a na to je třeba brát ohledy. Je třeba zpozornět ve chvíli, kdy mě začne něco bolet - bedra, kolena, kyčle, ramena… V tu chvíli je jasné, že něco nedělám dobře. Nemá cenu se chlácholit tím, že to přejde. Nepřejde. Bolest je třeba řešit hned úpravou pohybu a vhodným zásahem fyzioterapeuta, který mi poradí, jak se protáhnout, jaké jsou regenerační techniky, které lze dělat doma.
Na co dát pozor? Čemu by se měly ženy 40+ ve sportu vyvarovat?
Pro ženy je zásadní naučit se vnímat svoje tělo a dávat pozornost tomu, zda to, co dělají, dělá tělu skutečně dobře. Chce se mi dnes odpočívat? Nebo je třeba vyběhnout a zamakat? To je to první, na co by se měla žena sama sebe ptát. A ve chvíli, kdy jí tělo říká, že dnes to není úplně na to vyběhnout na 15 km, tak zůstat doma. Neexistuje sport ani druh pohybu, kterého by se měla žena vyvarovat. Pokud cítí, že chce nějaký sport dělat a nic ji z něj nebolí, tak je to znamení, že její tělo je na to stavěné. Každý máme jiné tělo. Podle ájurvédy každá jednotlivá konstituce má vlohy k jiným sportům a sklon k jiným přetížením. Ideální formu pohybu lze konzultovat s ájurvédským terapeutem, ale nejlepší je když si žena dokáže vybrat sport podle vlastní intuice a naslouchat svému tělu. Jediné, čeho bych se vyvarovala, je běhání v levných botách bez doporučení ohledně techniky běhu od odborníka. Jsou konstituce, které vydrží běhat dlouho technicky špatně zdánlivě bez následků, bolesti je ale časem doběhnou v podobě úplného omezení pohybu. A je to škoda. Když se na začátku poradíte s odborníkem, přetížením, bolestem a zraněním může předejít.
V čem ještě ženám po čtyřicítce pomůže naučit se vnímat svoje tělo?
Hlavně v tom, že se naučí rozeznávat, jak tělu je a skrze to chápat, že tělo je úzce provázáno s duší. Ve chvíli, kdy vidím, že tělu není dobře, dokážu i rozeznat, že něco není v pořádku s tím, jak žiji. Že se přetěžuji, málo odpočívám, dělám práci, která mě nenapl- ňuje. Žiji automaticky a několik let jsem se sama sebe nezeptala, jestli to, co žiji, je to, co mě naplňuje. A to může prozradit moje tělo svými symptomy – bolestmi, úrazy, nemocemi… I obyčejná chřipka může být takovým symptomem.
Potíž je v tom, že většina lidí tyto signály těla přejde, nepřikládá jim význam. Nehledá důvody, proč se nemoc nebo bolesti objevují, dá si Ibalgin a jde do práce. Tělo je oslabené a náchylné ke zranění a nemocem vždy z nějakého důvodu a ten důvod je dobré hledat. Bez toho, aniž bych tělo vnímala a učila se ho poslouchat a ptát, co by mu v danou chvíli nejvíce pomohlo, se člověk nehne ze žití ze setrvačnosti. Ze svých zvyků a rituálů, které si nastavil před 20 let, protože tehdy mu dělaly dobře, ale dnes už to může být úplně jinak.
Jaké jsou nejčastější problémy, které trápí ženy přes 40?
Menopauza je přechod do věku, kdy by žena už neměla vytvářet nic nového. Neměla by soustředit svou energii ven, ale dovnitř. Měla by začít pečovat o sebe. Sklízet plody toho, co vytvořila během života. Neměla by začínat budovat domy, firmy… ani vytvářet nic nového náročného. Právě s tímto jsou dnes spojené nejčastější potíže s menopau- zou, kdy se po ženách vyžaduje výkonnost. Až do důchodu musí být schopné splácet hypotéku, chodit do práce. Jenže na to tělo, ani duše nejsou stavěné. Když žena jde proti přirozenému koloběhu, jsou s tím spojené problémy. Produktivní věk je mezi 25. - 40. možná 50. rokem. Ale pak by měl nastat čas, kdy má žena mnohem větší prostor pro sebe, svoje tělo a duši a už tolik nesoustředí svoji pozornost na okolí, děti, práci a podobně.Z fyziologického pohledu v průběhu menopauzy dochází ke zpomalování všech procesů v těle – metabolismu, regenerace tkání… A je úplně přirozená věc, že se začínají objevovat šediny, vrásky. Ženy mohou přibývat na váze ve chvíli, kdy nevyjdou vstříc zpomalování metabolismu a nejí přirozeně. Zpomalení by mělo nastat v těle a v duši, i v produktivitě. Různé hormonální substituce, které jsou dnes dostupné, jdou proti přirozeným procesům. Menopauza se dá vyrovnávat stravou, byli- nami a hlavně úpravou celkového životního stylu a mentálního nastavení. To udělá vždy mnohem víc než chemický lék, který potlačí přirozené procesy a ženu odstřihne od vnímání vlastního těla. To je úplně mimo. Menopauza je přirozený proces, kterým ženské tělo prochází, a je dobré mu naslouchat.
Co se děje v ženském těle v období menopauzy z pohledu ájurvédy a jaké jídlo, byliny a procedury mohou pomoci zmírnit příznaky menopauzy?
Menopauza je z pohledu ájurvédy obdobím vátové nerovnováhy. Vátu nejvíce zklidňuje teplo, klid, ticho, teplé jídlo, žena by se určitě měla vyvarovat velkého množství salátů a tepelně neupravené zeleniny, ale i ovoce. Z koření pomohou různá zahřívací koření, skořice, kardamom, muškátový oříšek, hřebíček. Jídlo by mělo být mokré, vynechte suchary a pečivo, protože vátové období přináší právě suchost. Nešetřete kvalitními oleji, ať už jako sou- část jídla nebo péče o tělo. Pomůže abhyan- ga – olejová masáž nahřátým sezamovým olejem, která vyživí tělo a duši z venku. Snažte se zpomalit a meditovat. Menopauza přináší hodně myšlenek, intenzivnější reakci na podněty a meditace nebo jóga mohou pomoci k celkovému zklidnění a menší odpovědi na drobné podněty. Pomáhá i pobyt v přírodě, v tichu, sauna… Celkové prohřátí, promazání a zklidnění jakéhokoliv druhu.
Zpět na přehled článků